psaní z dlouhé chvíle na Blog.cz

Chtě nechtě se mi při tomto sousloví vybaví scéna z filmu Fanfán tulipán.

,, a kam nás to vedou ?"

,,...Na popravu.."

,, Oh, Skvělé to jsem ještě nezažil."

Dost přesně to vystihuje absurditu situace. Vždyť každá teta na ulici ví jak to řešit.

Zabil jsi ? Pak šup tam s tebou, ať si to můžete vyříkat z očí do očí. Problém je, když se na onom světě potkají dva co si nemají co říct.

Jinými slovy splést se je lidské. Kdo by ale chtěl mít zodpovědnost soudce, který se dopustil stejného zločinu, za který uložil trest nejvyšší ?

Žel se ani s větším počtem lidí nesnižuje počet omylů. Jen se naředí pocit viny mezi víc lidí a nemusí je tak trápit svědomí.

Ne nadarmo má spravedlnost zavázané oči. Je to přeci dáma ze staré školy a ta by neměla mít na takovou podívanou žaludek.

Inu, když někdo sedí neprávem můžete ho pustit. Ale jak odškodníte mrtvolu ? A máme vůbec právo vynášet rozsudky, které nikdo z lidí neumí vzít zpět ? Nebo vrátí snad zavražděnému smrt vraha život ?

Popravdě ani s odsouzením vyníka se nevrátí do rodiny zemřelého pocit zadostiučinění, už vůbec ne štěstí. Snad jen skončí tahanice a citově vypjaté chvíle u soudu a zájem médií.

Možná právě ty mají lví podíl na tom, že lidé věří, že bez pomsty nejde najít klid pozůstalých a v horším případě ani mrtvých. V reálném životě není nic co by zaplnilo prázdné místo. Ať už se nám snaží holywood nalhat ve svých dramatech cokoli.

Jen doufejme, že Trest smrti zůstane tématem k diskuzím. Alespoň do nejbližšího ozbrojeného konfliktu, kde je udílen celkem legálně za vlasnictví života.

,,Seber si svých pět švestek a vypadni..."

Tahle slova slyšel, zvláště v jistém období svého života, asi každý. Inu člověk má smyslů pět. Je-li trochu nadaný podaří se mu je i všechny využít. Ale kolik smyslů má život? A je vůbec některý tak dominantní aby se dalo říct tohle je ON - Smysl života.

Který s těch našich je nejdůležitější. Hezky ruku na srdce který, byste obětovali, když by Vám dal nějaký sadista na výběr? Nejsou to hezké úvahy. Moc dobře si pamatuju jak jsem se děsila, že oslepnu. Nehoda, náhoda a podobní činitelé. Čas od času potkala slepce a byla zase chvíli šťasnější, že pořád mám svět před očima. I když, ještě před pár minutami mi nepřišel nic moc.

 Ať se Vám stane téměř cokoli, budete se o život rvát seč jen to půjde. Každý kdo má rozum uhne když něco pálí, hledá léky když je nemocný.. Dokonce i kde selže psychika snaží se bezvědomé tělo žít jak jen může.

 Ano, ano život je na nás přilepený jako dobře uleželá žvýkačka. Nejen že se ho snažíme udržet vším svým počínáním pro jistotu je prosáklý do hlubin podvědomí jako ,,Pud sebezáchovy". Dobře si to život zařídil. A proto myslím, můžeme vyhlásit vítěze. Nebo snad můžete popřít že smyslem života je touha po životě?

Hurá mám Blog, docela vlastní, konečně jsem se k tomu dokopala. Jak by řekli ti milosrdnější konečně jsem k tomu dospěla, rozhodla se. A jak už to tak bývá, když se člověk k něčemu odhodlává, pak se na to těší, až bude mít chvilku a nakonec to i uskuteční.

Sedím před monitorem a mám v hlavě vymeteno. Samozřejmě, že jinak se v ní prohání nápady po desítkách a pošťuchují se s příběhy z nevšedně všedního života. Občas jsou převálcovány něčím naprosto monstrózním, a Vy máte jistotu že TOHLE, tohle bude Bestseler...

Jenomže když na věc příjde není ani Jinak ani Občas.Je teď a Vám se hlavou honí jen resty z práce, seznam na nákup, plán na víkend, a samozřejmě nějáká ta složenka. Jak se to jen může stát?

 Snad je vtom kus strachu z nepochopení oduševnělých úvah. Nedocenění snahy sdělit životní moudra a hlavně srovnávání s těmi, kterým už to pěkně dlouho jde. Joo to támhle Máňa, ta má na blogu aspoň pěkných pár receptů, Olga se tak hezky umí vžít do partnerských problémů a radostí a Carmen, panečku, to je intelektuálka s názorem.

A Vám zbude z Bestseleru Celer, který, nejenom že neumíte uvařit jako Máňa, ani použít jako afrodisiakum po vzoru Olgy. Ještě zjístíte, že v důsledku zemědělské krize a poklesu Jenu, si ho v nejbližších dnech ani nekoupíte.

Celý náš život nás srovnávání provází jako nerozlučný přítel. I když každá máma ví, že srovnávání dětem nesvědčí, stejně padnou slova:

,,Já ti nevím ale Toník v jeho věku už uměl postavit z lega benzínu a on?"

,,Toničko podívej jak to má Karolínka pěkně poskládané."

Pak příjde na řadu škola kde je naštěstí plno vzdělaných lidí, kteří nás srovnávají zcela fundovaně. A když nás potom vyklopí, více či méně srovnané, do života už to všichni zvládáme sami. Srovnáváme se, hodnotíme svůj život, úspěchy, vztahy, majetek, děti a domácí zvířátka podle ostatních.

Cíl je být lepší NEŽ, a občas Uff ještě že jsem neklesl až TAM kde je..

To vše mohutně podpořené reklamou, neboť není lepší způsob jak prodat, než nabídnout něco lepšího než Obyčejný prací prostředek.

Ale je pravdou, analyzovat a zlepšovat se bez srovnání je téměř nemožné. Jen se nesnažme zlepšovat ve srovnávání. Snad v tom vnímat jedinečnost. Umět ji odlišit od osamělosti, podivnosti a vyděděnosti. Oprostíme se tím od universálního NEJ. A kupodivu slunce bude zeleněší a tráva žlutější..

A je to zase tady :) Tak snad příště bude Jinak když už ne Občas